Lipenecký Obr 2009

Napsal uživatel TomasRC & Minos | 10 Září 2009
Posted in Lipence

Ve dnech 5. až 6. září proběhl již jedenáctý ročník jedné z nejvýznamnějších českých modelářských akcí s názvem Lipenecký Obr. Ani počasí, které s námi především v sobotu hrálo nerovnou větrnou hru, nedokázalo zpochybnit, že se jedná o show, která organizací i vlastním programem patří mezi naprostou špičku nejen v České republice.

Pro diváky je prvním dnem akce tradičně sobota. Je však namístě podotknout, že horečné přípravy probíhají vždy celý předcházející týden, ty méně patrné samozřejmě i měsíce dopředu. Sobota nás však tentokrát přivítala více než nevlídně. Zatažené nebe a mžení, které nás strašilo hned v úvodu sobotního dne, se rychle stalo minulostí. Vítr o síle 6.5 až 7.5 m/s však nikoliv. Velkou část programu však zachránil především jeho směr – přímo v ose dráhy.

V nárazech se takový vítr stává problematickým i pro stroje s velkou letovou hmotností, některým – především pak dvouplošníkům z období první světové války nebo strojům z naprostého počátku letectví zcela znemožňuje jejich provoz.

Za zmínku v této souvislosti stojí především nálada sobotního rána, kdy si většina pilotů i organizátorů skutečně odmítala vítr připustit a organizační přípravy probíhaly bez zbytečných úvah o tom, zda se bude či nebude létat.

Ignorovat počasí však samozřejmě možné není a tak na předletovém brífinku byli piloti požádáni o zhodnocení svých schopností letět a na základě jejich vyhodnocení byl samozřejmě upraven program. Sobotního programu se tak zúčastnilo cca 60% přihlášených strojů.

Začátek programu patřil Jirkovi Jarolímkovi a jeho třímetrové Kataně S39%. „Vítr nevítr“, Jirka v rámci show startuje po větru a stejně tak samozřejmě odstartoval i tentokrát. Navíc subjektivně na jeho letové ukázce nebyl vítr naprosto znát. (Odpustil si snad pouze mávání rukou během visu, v neděli ovšem nevynechal). V mých očích je Jirka naprostou špičkou mezi českými show piloty. Jeho ukázka totiž nenudí a je zvláštní kombinací 3D akrobacie i táhlého letu, který oku prostě lahodí.

Jirka byl následován dalšími akrobaty, avšak ještě během dopoledne bylo možné spatřit také stroje z období druhé světové války. Hawker Hurricane a MIG.

Prostor pro diváky se utěšeně naplnil, řada z lidí ověřovala počasí v online reportáži a váhala, zda dorazit či nikoliv. Věřím, že ti, kdo dorazili, nelitovali. Za 50 korun vstupného bylo skutečně na co koukat, ti nákupuchtiví mohli zakoupit modelářskou výbavu u početné skupinky prodejních stánků, po adrenalinu toužící se mohli svézt skutečným čtyřmístným vrtulníkem Robinson R44 (600,-Kč/5min/osoba). Jeho pilot navíc předvedl divácky atraktivní letovou ukázku přímo nad modelářskou plochou.

Robinson nebyl jediným vrtulníkem toho dne, který bylo možno na Lipeneckém letišti vidět. Brutální 3D akrobacii odlétal se strojem Raptor 90 také Pavel Kefurt. Staticky byla k vidění také turbínová lama SA 315B, které však vítr zcela znemožnil ukázku.

Odpoledne se vítr trochu utišil a nebe tak bylo výrazně pestřejší. Zajímavá byla především ukázka modelu Turbo Beaver (pohon turbovrtulovou jednotkou Wren), i když jedno z přistání s ním bylo poněkud dobrodružnějšího charakteru.

Zvláštní dík patří řídícím létání, kteří dokázali celý sobotní program zorganizovat tak, aby byla zachována pestrost programu, bezpečnost provozu i dynamičnost celé akce. Zapomenout nelze ani na komentátory Oldu a Miloše Petrboka, kterého v neděli vystřídal Štěpán „Krtek“ Škorpil.

Štěpán je kapitolka sama pro sebe. Ten člověk totiž nerozumí aktuálním módním trendům což dokázal černým pláštěm, jež omlouval se slovy, že jde o pozůstatek ze sobotní svatby, zato však umí rozjet divácky atraktivní povídanou, rýpat do pilotů a dát dění na ploše „šťávu“.

Frontu na banány pak připomínal sobotní večer. Vítr se totiž zklidnil a letadla vyčkávala na svojí letovou ukázku v nebývalém počtu. Tady program skutečně odsýpal a bylo na co koukat. Větroně tažené vzhůru aerovlekem, stroje s pístovými motory, s elektromotory, turbínové jety. Jedinou výraznější škodou na modelu toho dne pak byl uražený podvozek na F20 Tigershark Radka Suka. Radek pak obdržel jako náplast na žal digitální fotoaparát Olympus – původem sponzorský dar lipeneckým. K druhému letu toho dne byl „hecován“ i přesto, že turbínové makety jetů ke svému provozu povětšinou potřebují kvalitní asfaltovou ranvej.

Celý sobotní letový den ale proběhl v maximální pohodě, za což patří dík především organizátorům ale i pilotům, kteří se chovali disciplinovaně. Pořádající klub MK Lipence nejsou totiž žádnými zelenáči. Patří mezi naprosté nestory československých modelářských klubů. Klub byl založen již v roce 1964 a jeho členská základna má dnes více než 120 členů. Něco z historie klubu ZDE .

Závěr dne a večer se nesl ve znamení grilovaných kýt, piva a country hudby. Zásobování pilotů poživatinami statečně zvládaly především družky Lipeneckých modelářů. Diváky pak po celý den krmil externí cattering, u něhož jsem za celý den nezaznamenal žádné výraznější problémy s rychlostí odbytu nebo s tvorbou nežádoucích front.

Nedělní den byl ve znamení výrazně lepšího počasí. Celý den slunečno s kupovitou oblačností, větrem kolem 3 m/s – tedy ideální počasí. Ještě před zahájením oficiálního letového programu toho dne byla zalétnuta obří maketa japonského Aichi M3 (motor Valach Motors 420 ccm).

Jirka Jarolímek předváděl velmi maketové lety se zapůjčeným Zlínem Z 526 AFS (elektrický pohon). Díky příznivějšímu počasí se výrazněji prosadily také dvouplošníky a diváci se mohli pokochat letem makety Bristolu M2c. Rozpětí 7m, motor 800 ccm, měřítko 1:1.2. Tento stroj je již důstojným soupeřem i dospělým letadlům z kategorie ULL. Pokud ho srovnáte například s legendárním, podomácku stavěným Minimaxem, (rozpětí 6m motor zpravidla trabant 600ccm) zjistíte, že by nebyl problém Bristola trochu „poladit“ a usadit do něho skutečného pilota.

Právě chybějící pilot – tedy maketová figura (slovo figurka mnohdy skutečně použít nelze) je jedním z největších nedostatků jinak naprosto dokonalých maket. Pokud okolo vás ale létají čtyřmetrové Texany, Hurricany, Migy nebo Avie a v kokpitu je prázdno, působí to minimálně smutně.

Okolo poledního (stejně tak jako v sobotu v podvečer) bylo možno shlédnout scénku skupiny VÚVL (Výzkumný Ústav Valašského Letectva) na téma letecký útok na Pálenici v Poličné. Tahle sranda plná EPP letadélek, pyrotechnických efektů, bazoky, vtipného komentáře a také tankování za letu (pilot nastoupá, tankovací důstojník nalije do pilota panáka valašské slivovice -  a letí se dál) je velmi příjemnou show u které se diváci baví.

Vzpomínaný alkohol byl však jedinou alkoholickou vyjímkou, kdy bylo pilotům umožněno „tankování za letu“. Jinak jsou piloti v průběhu celé akce poměrně přísně kontrolováni, alkohol je přísně zakázaným potěšením. Ona vůbec celá organizace Obra je o notný kus „dál“ než bývá v Čechách zvykem.

Lipenecký Obr byl naštěstí prostý velkého množství havárií či technických problémů. Kromě podvozku na stroji Radka Suka však na samý závěr nedělního programu havarovaly dva dvouplošníky z období první světové války. Možná je nefér podat to tímto způsobem, ale v ten okamžik havárie strojů neuvěřitelně přidala na realističnosti celému vystoupení. Tak jako ve skutečné válce se dva stroje srážejí, kusy křídel dlouho plachtí a jeden z havarovaných strojů padá k zemi v ploché vývrtce. Krásných maket je ale samozřejmě obrovská škoda.

Jedenáctého Lipeneckého Obra bych opět označil za akci, která byla o kousíček dál. Kvalitou letových ukázek, kvalitou řízení vlastního programu i kvalitou organizace. Zbývá tedy popřát všem organizátorům (zhruba 70 osob) a především šéfovi celé modelshow Marcelu Hladíkovi hodně sil do dalších ročníků. To že Obr umí být a je špičkovou show, dokáže myslím i v dalších ročnících.